Banky v České republice

Bankovní systém České republiky byl před rokem 1989 jednostupňový, kdy na trhu působila pouze jedna Státní banka Československá. Od počátku roku 1990 začal fungovat dvoustupňový bankovní systém, který znamená, že zde vedle sebe existuje státní Česká národní banka a nejrůznější soukromé komerční banky.

ČNB je centrálním prvkem národní bankovní soustavy. Mezi její hlavní činnosti patří finanční dozor nad obchodními bankami, kterým také uděluje tzv. bankovní licence nezbytné pro provozování bankovnictví. Dalšími jejími úkoly jsou zajištění měnové stability, která je dosahována investičními nákupy a prodejem cizích měn, určování měnové politiky, emise bankovek a mincí, správa měnové rezervy ve zlatě a devizách a správa účtů státních institucí. ČNB je řízená svojí bankovní radou, v jejímž čele stojí guvernér České národní banky.

Obchodní (komerční) banky jsou podnikatelské subjekty, které na základě bankovní licence obchodují s penězi a fungují jako finanční zprostředkovatelé pro své klienty. Komerční banky se musejí řídit třemi zásadami. Na prvním místě stojí pravidlo likvidity, které znamená, že banka musí kdykoliv dostát svých závazků vůči svým klientům. Jakmile její klient požádá o vyplacení svých peněz uložených na účtě banky, musí je neprodledě dostat. Pravidlo výnosnosti (rentability) je určováno rozdílem mezi úrokem z poskytovaných úvěrů klientům a úroků, které banka vyplácí ze spořících účtů. Banka rovněž obchoduje s penězi klinetů, investuje jimi na burze a tím se snaží jako každý podnikatelský subjekt generovat zisk. Poslední zásadou je bezpečnost, která je podmíněna dvěma předešlými zásadami.

Komerční banky můžeme rozdělit do dvou kategorií. Na jedné straně na českém bankovním trhu působí tzv. univerzální banky, které zajišťují komplexní bankovní služby. Univerzální obchodní banky v České republice převládají. Specializované banky se soustřeďují pouze na jednu službu nebo několik málo služeb. Typickým příkladem jsou například stavební spořitelny či hypoteční banky.

Prostřednictvím nabídky svých finančních produktů banka může provádět tři typy operací. V případě aktivních operací banka vystupuje jako věřitel. Poskytuje zájemcům úvěr, za jehož poskytnutí klient platí úrok. Úrok tvoří většinu zisku banky. Ve druhém případě jde o pasivní operace, kdy banka vystupuje jako dlužník vůči svým věřitelům. Přijímá od nich peníze (vklady), které se dělí na běžné (klient si své peníze může kdykoliv vyzvednout) a termínované vklady, u nichž banka nabízí vyšší zhodnocení, ale peníze jsou vázány na určitý termín výběru. Posledním druhem finančních transakcí jsou neutrální operace. Ty ovlivňují výnosy bank a patří mezi ně především zprostředkovávání platební styku, za který klienti platí bankovní poplatky. Finanční operace se potom dějí v hotovosti nebo bezhotovostním stykem.